Skřítci

 

Existují domácí duchové a skřítci?

 

 

U starých Řeků a Římanů byli domácími bůžky penáti a lárové. Penáti bůžkové míst, lárové bůžkové rodiny. Opatrovali domácnost a chránili domácí blahobyt. Jejich obrazy bývaly rozvěšeny v domech a rodinou uctívány, zejména o rodinných svátcích.

 

Slované měli zase svoje skřítky, šotky a hospodáříčky. Skřítky, šotky, zmoky, plevelce, plivníky nebo rarachy. Dávávali jim zbytky jídel, čímž jim symbolizovali jejich přijetí do rodiny a přání, aby v noci mnoho nehřmotili a střežili dům i majetek.

 

 

 

Odjakživa lidé věřili na skřítky a podobné bytosti. Žili s nimi ve svých domech v míru a jednotě. Skřítkové měli prospěch z jejich péče a zájmu, měli své jisté obydlí a cítili se přijati, lidé se v jejich blízkosti a jejich prostřednictvím cítili jistější ze strany neznámých duchovních sil. Domácí duchové a skřítkové na sebe pak přebírali i část zodpovědnosti za rodinné štěstí, rodinný majetek a hospodářství. Mnoho lidí, dnes znovu objevuje tyto bytosti ve svých domech a komunikuje s nimi.

 

Popis chování i práce domácích skřítků je všem jaksi důvěrně známý. Opravdu jen z pohádek? Skřítky vidíme jaksi obecně jako důvěrné ochránce domu i jeho okolí před zloději a cizími ne příliš přátelsky naladěnými skřety. Usídlí se malý skřítek uvnitř stavení, pak se o ně i neúnavně stará. Žijí ve stodolách, někdy v přístěncích či ve zdech v místech kde mají co největší soukromí. Jsou velmi pracovití a čistotní. Avšak co se týká jejich zevnějšku, nijak na něho nedbají. Chodívají bosí, nazí a mají-li přece jen něco na sobě, působí ošuntěle. Za svoji námahu očekávají přijetí rodinou, zbytky jídla a misku mléka. Ostatní dary u nich vyvolávají spíš odpor a pocit zmaru.

O přítomnost skřítka v domě svědčí noční šramocení. S výsledky jeho podnikání se pak setkáváme přes den, kdy některé věci nemusí být na svých místech nebo jsou uklizeny s jinou logikou. Knihy jsou srovnány podle křestních jmen autorů, smeták není v komoře, ale na verandě, podlaha je sice vytřená, ale konečnému efektu musíme ještě trochu pomoci.

 

Tyto malé pracovité bytůstky mají však jednu vyhraněnou vlastnost. Ani ti nejtolerantnější z nich nemají rádi u členů rodiny lenost. Cítí-li se zneužiti, stávají se spíše šotky, kteří hrají na schovávanou s částmi odložených a neuklizených oděvů, s pohozenými lžičkami, sklenicemi i knihami. Za službu domácímu pánovi pak požadují jeho duši a po jeho smrti obtěžují další obyvatele domu.

 

Zdá s vám, že jsme se dostali poněkud daleko od reality? Že se jedná o bájnou minulost? Snad ano, vždyť v dnešní době, která potírá vše nadpřirozené, neboť ho nedokáže ovládnout, se setkáme maximálně s údaji o poltergeistu. Jako by to byl tento fenomén, který se dnes ustálil v našich domech. Setkáváme se s hlukem, posunutým nábytkem, vyhozenými pojistkami, hořícími zásuvkami, utrhnutými lustry nebo zabarikádovanými dveřmi. V domech, kde se toto duchovní řádění vyskytne, lidé bydlet nechtějí a tyto domy opouštějí.

 

Tiší a klidní skřítkové se jaksi vzdálili našem vnímání. A nebo jsme je svou hektickou a přitom bezcílnou činností již vyhnali z našich obydlí? Dříve jim na lidech vadila lenost, lenost, vedoucí nikam. Co jim vadí dnes? Vidí nás přilepené k našim televizím, využívající všechny možné výdobytky techniky, jen abychom sami nemuseli nic dělat. Jako bychom přestali vnímat co je důležité a co ne. A tak se naši skřítkové nejprve mohli cítit zbytečnými a ti, co nás neopustili, se na nás opravdu rozhněvali. Jak to vidíte vy?

 

Severští skřítci

pocházejí ze skandinávské mytologie. Jedná se o bytosti malého vzrůstu (asi stopu vysokou), příbuznou vílám, trpaslíkům nebo některým druhům elfů. Většina mytologií od sebe rozlišuje trpaslíka a skřítka. Skřítci bývají menšího vzrůstu a žijí víceméně ve všech prostředích, trpaslíci jsou mohutnější, sveřepější a jejich sídlem bývají doly, opuštěné jeskyně a jiné podzemní prostory. Severští skřítci se zase zdržují v přírodě-v horách, pod vodopády, v lesích nebo fjordech. Mohou být i ochránci konkrétních stromů nebo rostlin.

Nejznámější typy severských skřítků jsou álfové, trollové a lesní skřítci. Dnes jsou různé druhy skřítků a trpaslíků známy hlavně z Tolkienových děl nebo fantasy her (World of Warcraft, Dračí doupě apod.).

Álfové žijí podle severské mytologie v Álfheimu (též Ljósálfheim), což je říše světla, světlých álfů a vyšších přírodních duchů. V podzemí žijí černí álfové, hledači kovů a pokladů. Sliční a krásní světelní álfové se naopak občas zjevují i lidem (podle některých verzí lákají pocestné do lesů, kde je utancují k smrti nebo do strží a bažin, většinou se však o nich mluví jako o dobrých a lidem neškodících bytostech). Prosluli jako vynikající umělci a řemeslníci, jejichž práce si cenili i sami bohové, pro které Álfové kovali kouzelné nezničitelné zbraně či překrásné šperky.  

Trollové byli původně považováni za obry nebo jejich potomky, v pověstech od středověku se však postupně zmenšují takže dnes jsou známi hlavně jako potměšilí až zlí skřeti. Žijí v temnotě a pokud na ně dopadne paprsek slunce, promění se v kámen.

Vynikali hlavně ve zpracování rud a nerostů, možná vykovali silný meč přímo pro boha Ódina nebo šperky pro bohyni Freyu. 

Jsou velcí, velmi silní, ovládají primitivní škodlivá kouzla, jsou jednodušší a hloupí a rádi škodí lidem, dobrým lidem však mohou v noci potají pomáhat, třeba s hřebelcováním koním nebo zametením stáje nebo varují horníky v dolech před blížícím se neštěstím, třeba závalem.

Lesní skřítci se od sličných Álfů liší, připomínají spíše zavalité trpaslíky-koboldy. Oblékají se do kožešin a obývají lesní hvozdy.  Jsou znalci květin, stromů a lesní zvěře. Lidem většinou neškodí a někdy i pomáhají, dávají lidem léčivé byliny a rady.

Ve Skandinávii rozdávají skřítci i vánoční dárky. Nazývají se julenisse nebo jultomte, žili na statcích a hospodář s nimi měl udržovat dobré vztahy, aby na statku neškodili a netropili šibalství. Na Vánoce bylo povinností jim dát ovesnou kaši. V lidových představách měl skřítek podobu malého vousatého staříka v šedivých šatech a červené špičaté čepici. Ilustrátoři udělali ze skřítka postavičku, která nosí dárky a pojídá vánoční kaši.

Dnes přináší dětem dárky pod vánoční stromek jultomte, obvykle mužský člen rodiny v červené kazajce, červených kalhotách a červené čepici se zvonkem, maskovaný ve tváři mohutným bílým vousem. Ve Finsku se objevoval na konci 19. století v zámožných městských vrstvách vánoční dárce pod jménem joulupukki (vánoční koza). Objevoval se ve školách při slavnostech kolem vánočního stromku a zdomácněl. Údajně sídlí ve vesnici nedaleko Rovaniemi u polárního kruhu, kde je nyní zábavní park a děti sem posílají dopisy se svými přáními. 

V islandské folklórní tradici se vypráví o jólasveinar, škodolibých vánočních mužíčcích, kteří v předvánočním čase přicházeli do lidských příbytků. Slídili po domě a kradli jídlo a svíčky, rušili lidem spánek, pronásledovali ovce a strašili děti. Všeobecný názor na tyto bytosti se postupně měnil, až jim byla asi počátkem 20. století přiřčena úloha přátel dětí a dárců.

 

 

Druhy skřítků

• Druhy skřítků
   
  Domácí skřítek, diblík - jde o nejběžnější příklad skřítka, objevující se v českých pověstech. Říká se, že je to duch zemřelých předků, který žije v domě a chrání jej. Může na sebe brát nejrůznější podoby. Velmi často se objevuje v podobě hada, který bydlí pod domovním prahem - pak se označuje jako domovní had nebo had hospodáříček. Zpravidla lidem pomáhá, opravuje rozbité nástroje a odhání od domu nemoc a zlé síly. Když se lidé stěhovali na nové místo, snažili se magickými praktikami domácího skřítka přimět, aby se přestěhoval s nimi. Domácí skřítek je zřejmě slovanskou obdobou antických lárů a penátů, bůžků, chránících dům. Domovní had je pravděpodobně užovka, která skutečně často žije poblíž lidských stavení.[1][2]
  Plivník, zmek - je zlou či spíše zlomyslnou obdobou domácího skřítka. Na rozdíl od něj lidem nepomáhá, ale páchá různé nekalosti, schovává věci nebo krade potraviny. Rovněž krade ponožky. Často na sebe bere podobu zmoklého černého kuřete, čímž se snaží vzbudit lítost, aby jej hospodář odnesl domů.[3]
  Šotek, rarášek - drobný skřítek, který se zpravidla zdržuje u lidských sídel a tajně poškozuje věci. Výraz šotek se stal v obecné mluvě metaforou pro vyjádření podivného poškození nějakého předmětu - např. o tiskových chybách v novinách se říká, že je napáchal tiskařský šotek. V angličtině se takový šotek označuje slovem gremlin.
  Trpaslík - většina mytologií od sebe rozlišuje trpaslíka a skřítka. Skřítci bývají menšího vzrůstu a žijí víceméně ve všech prostředích, trpaslíci jsou mohutnější, sveřepější a jejich sídlem bývají doly, opuštěné jeskyně a jiné podzemní prostory. Poněkud splývající bytostí je permoník, důlní skřítek.
  Goblin, gnóm, kobold - další označení skřítků, kteří žijí v lesích a horách, podobají se trpaslíkům, avšak jsou menší a spíše plaší. Výraz goblin snad pochází z anglosaského slova

 

 

smahu počasie