Chválit
Chválit, chválit, chválit.....
Teď už víte (ideálně byste si to měli uvědomovat), že je moc důležité, abyste změnili pohled na sebe. Místo abyste hledali co je na vás špatně, dívejte se na to, co je na vás správné a buďte za to rádi.
Máte zákaz si nadávat a máte za úkol se chválit. Budete chválit vnější svět.
Předpokládáme (a skutečně totak funguje), že celý svět okolo vás je jen odrazem našeho vlastního nitra. Tedy to co vyzařujeme, to přitahujeme. Vidíte co chceme vidět, slyšíme co chceme slyšet. Vnímáme, čemu věříme. Celý náš svět je naše vlastní iluze. Ačkoliv je velmi rozmanitá, my sledujeme jen to, co na nás rezonuje a to si přitahujeme.
Pokud nadáváte na sebe, nadáváte i na ostatní a ostatní potom nadávají na vás. Teď je potřeba to otočit. Pokud chválíte sebe, budete chválit i ostatní a ostatní budou chválit vás.
Úkol číslo 4: Pochválím každého, kdo si to zaslouží. Pochválím cokoliv, co mě těší.
Jak to prakticky funguje?
Velmi jednoduše. Kdykoliv, když pro vás někdo udělá něco hezkého, kdykoliv, když se vám na někom bude něco líbit, chvalte.
Když vám maminka uvaří dobrý oběd, pochvalte ji a poděkujte.
Když potkáte kamaráda a všimnete si něčeho, co je u něj pěkné, pochvalte to.
Když někoho dlouho nevidíte a on po čase vypadá lépe než předtím (třeba zhubnul), řekněte mu to.
Když uvidíte hezké zvíře, pochvalte ho.
Když se vám zalíbí nějaký strom, pochvalte ho, jaký je fešák.
Když sedíte u počítače a dobře se vám s ním pracuje, pochvalte ho.
Když jdete přírodou a vidíte pěkný potůček, pochvalte ho, že je moc pěkný.
Ideálně byste měli chválit nahlas. Pokud je vám blbé chválit nahlas strom (máte obavu, že vás někdo slyší), chvalte v duchu.
Ale lidi byste vždy měli chválit nahlas. Vyslovené je silnější, než myšlené.
Jak vím, že to funguje?
Když jsem ve dvanácti letech pochopila, že je potřeba používat slova chvály k sebelásce, začala jsem automaticky nejen u sebe, ale také u ostatních lidí.
Protože se mi to moc osvědčilo, chválím dodnes. Ruku na srdce, všichni moji přátelé, které mám ráda, odě mě už několikrát slyšeli pochvalu i za zdánlivé maličkosti.
,,Ty máš ale krásný vlasy / Ty vypadáš pořád líp a líp / Hezké tričko / Máš bezva šaty. / Líbí se mi tvoje oči / Je mi s tebou dobře / Takhle ti to moc sluší."
Nikdy si ale nevymýšlím, protože mám pozorné oči a všimnu si všeho možného. Nic není hezčího, než když vás někdo nahlas upřímně pochválí. Nejenom že uděláte tomu člověku radost, ale uděláte radost i sobě. Budete mít radost, že on má radost.
Lidé reagují různě. Někdo zčervená a zaboří oči do chodníku, někdo překvapeně řekne ,,Jo? Fakt?" někdo poděkuje. Všichni mají ale společné to, že se usmívají. A pokud ne na tváři, pocítíte úsměv v jejich nitru.
Někteří moji přátelé dostávají vedle pochvaly i poplácání po rameni, podrbání na hlavě, objetí, jak to jde, tak to dělám. Člověk většinou vycítí intuitivně, co si může ke komu dovolit, nebo co kdo zrovna potřebuje, aby byl veselejší.
Každý člověk, který chodí po této zemi potřebuje, aby ho někdo jednou za čas pochválil. Aby někdo uznal, že něco dělá dobře, nebo aby mu někdo řekl, že mu něco sluší. Slova chvály jsou moc důležitá pro pěstování sebedůvěry.
Když budete chválit ostatní lidi, budete se cítit mnohem lépe nejen vedle nich, ale také sami se sebou, protože se začnete považovat za láskyplného člověka. Kterým skutečně budete, protože láskyplný člověk umí pochválit.
Tohle chování není lezení do zadku. Vždy chvalte upřímně to, co se vám skutečně líbí s úmyslem dotyčného člověka potěšit.
Speciálně byste měli vyhledávat příležitosti ke chvále u lidí, kteří nemají sebedůvěru. Nikdy nevíte, jak moc může vaše jediná věta takovému člověku pomoci. Vždycky sleduji, jak většina pochválených lidí povyroste o deset centimetrů.
Přejte ostatním lidem to, co se vám na nich líbí. Přejte jim, aby byli hezcí a dejte jim najevo svůj obdiv, když cítíte, že si ho zaslouží. O to snadnější potom bude chvála sebe sama.
Zásada číslo 6: Nikdy se nebudu nikomu posmívat, že vypadá blbě.
Tohle si zakažte. Tak jako jediná vaše pochvalná věta může moc posunout druhého člověka dopředu, tak může jediná vaše věta někoho zranit do konce života. Snažte se myslet na zlaté přísloví:
Spíš se šíp na tětivu vrátí, než slovo, které ústa ztratí.
Když vám ujede posměšek o druhém člověku, uvědomte si:
1. Toho člověka to může zasáhnout a může se tím trápit až do smrti. A bude to vaše vina.
2. Je to od vás hnusné, podlé a bezohledné.
3. Když mluvíte škaredě o jiných lidech, budete mluvit škaredě i o sobě. A to máte přece zakázané v zájmu vlastního dobra!
Tyto posměšky nejčastěji slyší děti ve škole a právě tady vznikají nejhorší mindráky.
Děti jsou hrozně kruté, pořád se sobě navzájem posmívají a vůbec si neuvědomují, jaké to může mít následky. Pokud chodíte do školy, tím spíš se nesmíte nikdy nechat strhnout, neposmívejte se. To že to dělají všichni neznamená, že je to tak správně. Rozhodně to není dobře, neubližujte ostatním.
Ubližujete tak nejenom jim, ale i sobě. Pokud se dostaví výčitky svědomí, narušuje to vaše dobré mínění o sobě.
Takže slovní resumé:
1. Budu se chválit
2. Nesmím na sebe nikdy nadávat
3. Budu chválit a obdivovat okolí
4. Nikdy se nebudu nikomu posmívat za jeho vzhled
