Proč stále odkládáme věci, po kterých skutečně toužíme, a namísto toho děláme jen to, co musíme? Lze se toho zbavit? „Nejdříve povinnosti, potom zábava.“ Tuto větu slýchal od dětství snad každý z nás. V důsledku to ale může vést k tomu, že budeme i v dospělosti přehnaně zodpovědní. Často děláme věci, které nás nebaví. Vždy si ale najdeme nějaký důvod pro to, abychom je dovedli do zdárného konce. Slovo „musím“ se stalo jakýmsi bičem, který jsme si na sebe sami upletli. Děláme ale ještě také věci, které nás baví? Zkuste si někdy večer odpovědět na otázku, zda jste během dne udělali alespoň jednu věc, kterou jste doopravdy dělat chtěli.

Hledání osudu

Je důležité si uvědomit, že kromě povinností máme také vlastní život. „Duše si ještě před příchodem na svět vybírají svůj osud, který těsně před narozením zapomenou.“ Tak praví jeden Platonův mýtus. Během života pak duše tento osud hledají. Průvodcem je jim přitom Daimon, obdoba anděla strážného. Jak osud objevit? Jsou chvíle, kdy se úkol ukáže úplně jasně, jindy vás nasměrují určité signály. Občas nás přitahují věci, díky kterým se cítíme absolutně šťastní, aniž přesně víme, proč tomu tak je. Ať už jste své poslání našli nebo ho teprve hledáte, pamatujte, že teprve díky němu budete úplně spokojení a šťastní.

Silné volání duše

„Vše, co prožíváte, vás nějakým způsobem směřuje k nalezení vlastního osudu“, říká americký psycholog James Hillman. Podle něj to není tak těžké. Jakmile si dokážete uvědomit, co ve skutečnosti chcete, máte napůl vyhráno.

Smutek jako cesta k sobě

Nejen úspěchy nám dláždí naši životní cestu. I prohry, smutek, či dokonce traumata nám pomáhají najít smysl života. Snad všichni známe větu: „Co člověka nezabije, to ho posílí.“ Jako příklad může sloužit příběh mladé ženy, kterou matka od dětství ponižovala. Tato žena vyrůstala s pocitem, že za nic nestojí, dokud ale nedokázala říct: „Stop!“ Začala pracovat na tom, aby si uměla vážit sama sebe, což považuje za svůj životní úkol. Díky tomu pak bude moct pomáhat i ostatním k tomu, aby našli ztracené sebevědomí.

Proč tu jsem?

Jestliže na to chcete přijít, je důležité zapomenout na všechno, co jste si o sobě kdy vyslechli, včetně negativních vět typu: „Jsi k ničemu“ nebo „Nemáš na to.“. Potom si na čistý kus papíru napište otázky: „Kdy jsem se cítil opravdu šťastný? Jaké jsou mé silné stránky? Co bych na světě změnil, kdybych měl tu možnost? Čím bych se zabýval, kdybych měl před sebou půl roku života? Na kterých věcech dokážu pracovat, aniž bych se cítil unavený nebo vyčerpaný?“ Poté zjistěte, které motivy se ve vašich odpovědích opakují, protože právě to může být vaším životním posláním. Dalším způsobem je hledání opakujících se motivů ve vašem podrobném životopisu. Díky tomu také můžete zjistit, kam vás má život zavést.

Srovnejte si své sny

Bucket list. I tak můžete najít svůj osud. O co jde? Bucket list je vlastně seznam toho, co byste chtěli udělat/prožít, než zemřete. Nezáleží na tom, kolik věcí na svůj seznam napíšete. Druhým krokem je vyškrtání poloviny věcí – takových, kterých se můžete bezbolestně vzdát. Pokud tento postup zopakujete několikrát, zbude vám ve finále jen pár věcí. Takových, které by vás měly nasměrovat k vašemu životnímu úkolu.

Ptejte se sami sebe

Pokud stále tápete nad svým posláním, nevěšte hlavu. Říká se, že vše přijde ve správný čas. Někdy pomůže, když si před spaním, kdy je mozek už v klidu, položíte otázku: „Co bych dělal, kdybych nemusel pracovat pro peníze?“ Odpověď, která vám proběhne hlavou, může být klíčová.

Co vám ještě pomůže najít správnou cestu?

Zamyslete se nad tím, zda vám nějaké vaše koníčky vydržely až do dospělosti. Také se zaměřte na věci, které ve vás vzbuzují vztek a proti kterým máte chuť bojovat. Ptejte se sami sebe, zda tohle opravdu chcete. Díky tomu se dokážete zbavit myšlenek, činností, ale i lidí, kteří vás nějak brzdí. A také se naučíte uvědomovat si své vlastní touhy a přání.